Elaphe guttata

Svoje hadíky jsem si pořídila před dvěma lety. Rozhodovala jsem se dlouho, jestli v tom „jednom teráriu“ bude had, gekon nebo vlastně co. Přečetla jsem spoustu knih a článků na internetu. Nakonec to vyhrál had. Konkrétně Elaphe guttata. Zdála se nejednodušší. Než jsem se rozhodla, byl podzim a většina háďátek byla pryč. Nakonec jsem našla inzerát chovatele, který prodával nerozkrmená mláďata za velmi slušné peníze (jojo- to je tak, když chce člověk ušetřit). Chvíli jsme to s přítelem (který v tuto chvíli pochopil, že to myslím vážně a zapojil se) rozmýšleli, ale po přečtení některých skoro hororových článků, podle kterých si stejně pořídíme hada nerozkrmeného od překupníka  nebo neseriozního  chovatele jsme usoudili, že takhle alespoň víme, do čeho jdeme.
Jak jsme se mýlili. U chovatele jsme si vybrali a nechali se v podstatě (ale bez mučení) přesvědčit, že dva nerozkmení hadi jsou lepší než jeden. :-)
Bláhová představa – hadíky přineseme domů, chvíli budou dělat drahoty, ale nakonec se stejně nažerou sami a vše bude ok. Nebylo.
Nechtěli žrát. A čas běžel. Navíc s myšíma holatama jsem se ze začátku nekamarádila úplně nejlíp. Představa násilného krmení byla taky zatím dost nereálná. Takže podle rad různé triky. Živé hole, mrtvé hole, nastřižené hole (samozřejmě mrtvé, ale i tak fuj). Dokonce jsem se někde dočetla o potírání holete salámem, což jsem ze zoufalství taky zkusila. Nic platno. Hadíci krásně koukali, ale nežrali.
První násilné krmení hadíka absolvoval přítel po měsíci neúspěšných pokusů u veterináře. Že si to jako odkouká a pak že už to zvládne. (No trošku jsem to na něj hodila).
Druhé krmení ovšem prováděl taky pan doktor a pak už jsme bojovali sami. Hezký to není a snadný už vůbec ne. Přitom v knihách je to popsáno tak jednoduše:…..uchopte hole a pomalu ho vsuňte, případně vmasírujte hadovi do krku…..
Zapomínají ale podotknout, že had se u toho „trochu hýbe“.
Naši hadí slečnu jsme násilně krmili ještě 2 krát, ale samečka jsme rozkrmovali skoro rok.
Teď už oba baští bez problémů. Letos jsem se dočkala dokonce první snůšky.

Svoje hadíky chovám v teráriu s upravenou zadní stěnou (tak jsem si ho již koupila) o rozměrech 70*50*50. Jako podklad používám rašelinu z akvarijním pískem (tolik diskutovaný lignocel jsem neriskovala, sázím do něj některé balkonovky, ale jako podklad do terárií se mi prostě nelíbí).
Jako úkryt, když byli „mimi“, sloužila kokosová skořápka. Dnes mají krásný keramický domek. Teda mají dva, ale milují se tak, že bydlí stejně vždy v jednom. V teráriu mají misku s vodou, kterou se snažím denně měnit. Miska je velká tak, aby se v ní hadi mohli vykoupat a stočit.
Rosím jeden kout terária tak 3x týdně.
Teplota v teráriu se pohybuje okolo 30 stupňů, pod lampou více. Terárium vytápím 40 wattovou žárovkou.
V teráriu jsou umístěné větve, po kterých se občas plazí.
Krmení hadů probíhá zhruba 1 krát týdně, s tím, že po třech týdnech jeden vynechám. Hadi žerou odděleně a mimo terárium. Poté co mi moje známá chovatelka líčila zážitek – jeden potkan, dva hadi, jedny nůžky (už vám pracuje fantazie?), bych jejich společné krmení neriskovala. Navíc krmení mimo terárium má své výhody: myši „nezasviní“ terárium, pravidelný kontakt a kontrola hada a případně, že had odmítá, nemusím myš nahánět po teráriu. Prostě vrátím hadíka domů.